Někdy na počátku 20. století založil Warel Frištenský kološlapný spolek. Za svůj vznik však vděčí hraběti Zikmundu von Kolowratu, mecenáši Polabských psychiatrických léčeben. Vida s jakou námahou se Frištenský a ostatní chovanci dostávají za zdi ozdravoven, zakoupil dva páry odlehčených aluminiových bicyklů, neb jak tvrdil, jsou při prchání nejen lehčí, ale především za špatného počasí nereznou. Za toto ho přednosta léčebny v Kochánkách, Václav Přemysl, označil liškou zrzavou. Spolek se také vyznačoval naprostým odmítáním používat novinku, kaučukové pneumatiky. Neboť při velkých vedrech byly nepoužitelné. To vše jim umožňovalo podnikat dlouhé cesty Polabím a Pojizeřím, a někdy, když byly cesty po dešti měkké, i dále.
Rozhodli jsme se tento kološlapný spolek Warla Frištenského zrenovovat a vyrazit po jeho zapomenutých trasách a zde je možno sledovat, jak se nám to daří.
Na této fotografii je zajímavé jedině to, že nikdo z vyfocených nebyl nikdy členem Warlova kološlapného spolku. Snad jedině pán bez kola, cukrář Alfons Wébr, znal Warla osobně. Ten mu totiž poradil, jak získat lásku, cukrářem obdivované, začínající, subtilní herečky Dorotky Musilové. Zatímco Wébrovi radil Tyrš, aby za ní přelézal, Jarkovský, aby před ní přecházel, řekl mu Warel, ať si vezme kolo, a rovnou jí pře… ( my si myslíme, že „přemluví“, ale důkaz chybí).
Příspěvky